Z HISTORIE

Kostelní loď ( kaple) byla vybavena 12 lavicemi z tvrdého dřeva, zpovědnicí a malým klekátkem. Na stěně k sakristii byla umístěna kazatelna a na protější stěně postranní Mariin oltář. Ten byl nejdříve vytvořen jako dílo napodobující skalní jeskyni a později změněn a vylepšen bílým závojem. Na Vánoce zde bývaly vystaveny jesličky a na Velikonoce svatý hrob. Na postranních zdech bylo umístěno 14 obrazů s motivem křížové cesty od malíře A. Wesselyho ( rok 1915). Od středu klenby visel lustr a stejně tak lampy pro věčné světlo. Stropní lomené oblouky mají pevná drátěná pletiva v základech přecházející do konstrukce kleneb, která je prohozena maltou a začištěna sádrovým štukem. Podlaha je položena ze šestihranných šamotových desek v různých barvách. V plášti kostela jsou vitrážová okna geometrických tvarů.

Prostor oltáře je bohatě zdoben. Dřevěná lavička ke svatému přijímání odděluje loď kaple od hlavního prostoru. Nad hlavním oltářem stojí socha Srdce Ježíšovo, namísto jinak oblíbeného oltářního obrazu.

Po stranách sochy Srdce Jěžíšova jsou dvě vitrážová okna s motivem Sv. Josefa a Panny Marie, okna zhotovila sklářská dílna Richarda Schleina v Hrádku nad Nisou. Prostor u oltáře ještě doplňují sochy Sv. Fabiána a Sv. Sebastiána.​ 

Stavbu kostela dle svých možností podpořili i místní občané. Již v roce 1906 byl díky paní Emilii Hauser z Telnice čp. 54 pořízen věžní zvon, na který darovala 195 Korun. Zvon, který zhotovil zvonař Richard Herold v Chomutově, má průměr 62 a půl cm, váží 129 kg a se zařízením 200kg. 9. prosince 1906 byl farářem A. Herltem z Chlumce vysvěcen. Kmotrou byla Josefa Stiesselová z Telnice čp. 51. Zvon byl umístěn do vežičky hasičské zbrojnice a v roce 1910 byl přenesen do věže kostela. Kromě jména zvonaře nese na lemu i nápis „Emilie Hauser, Gemeinde Tellnitz 1906“ a na plášti slovo „ Heil!“ (Zdar!).

V roce 1925 vyzdobil malíř Josef Rehn z Telnice čp. 31 vnitřek kostela ornamenty ve stylu gotiky.

Kostel má elektrické osvětlení. Na hlavním oltáři jsou dvakrát po třech světlech ve formě svícnů, které nesou andělé na bocích oltáře, v rámu kolem sochy Srdce Ježíšova je 39 malých žárovech v různých barvách. Mariánský oltář má 70 malých barevných žárovek seskupených do růžence. Lustr má 12 světel v podobě svící a ve středu kulatou žárovku. Kůr může být osvícen. Kůr stojí na dřevěných sloupech, je utvářen z křížem ležících trámů mezi kterými jsou vsunuta zdobná dřevěná políčka. Na rozšířeném kůrovém prostoru stojí harmonium s 15 rejstříky a 2 skříně na uložení kněžského oblečení, jesliček a ostatních kostelních věcí. Čtyři malá okna osvětlují prostor kůru.

V sakristii stojí kredenc z tvrdého dřeva a malá železná kamna. Dvoje dveře umožňují vstup, jedny zvenčí, druhé od prostoru oltáře, zamřížované okno přináší světlo do prostoru. Přední vchod pod věží zajišťují silné dřevěné dveře se skleněnou výplní. Věž má u vchodu 2 malá okna a ve výšce kůru 3 velká barevná okna s lomenými oblouky. Ve výšce zvonu 6 úzkých částečně zazděných oken štěrbinovým otvíráním pod střechou je opět 6 oken s dřevěným obložením ( se žaluziemi). Vrchol, špička věže má v dolní části na každé straně trojrohý nástavec na způsob lomenice a nese nahoře kříž s hromosvodem. Na zadní straně střechy je malý věžičkový nástavec ve kterém visí zvon. Nad vchodem je ornament a na zdi nad lavičkou ke svatému přijímání je erb majitele panství Ottokara Westphalena. On uhradil z vlastního uvedení kněze, tak obci nevznikly žádné náklady. Na zasedání obecního zastupitelstva 7. února 1924 bylo ujednáno pořádat každoročně kostelní slavnost a to následující neděli po dni Srdce Ježíšova ( tento svátek připadá na druhý pátek po Slavnosti Nejsvětější Trojice, která je 9. neděli po Velikonocích.